Sůl je nad zlato, ale nesmí jí být moc. Jak méně solit?

Příroda v těchto rozkvetlých jarních dnech o sobě dává znát na každém rohu. Není divu, že mnoho z nás podlehlo jejímu mámení a v duchu přírodních biorytmů odlehčilo svůj jídelníček nebo se rovnou pustilo do jarní detoxikace. Jarní dny jsou pro detox jako stvořené. Jarní bylinky, jarní zelenina, jarní potraviny totiž nesou významné očistné vlastnosti. Byla by škoda, kdybychom si očistu pokazili nadměrným solením. Do jisté míry je sůl pro zdraví nezbytná, ale většina z nás bohužel tu míru nemá. Každá detoxikace, nejenom ta jarní, doporučuje omezit solení. V tomto článku vám prozradíme, jak na to.

Ještě předtím se na sůl podíváme pěkně zblízka…

Co je to sůl?

Pod pojmem sůl se běžně označuje chemická sloučenina sodíku a chlóru – chlorid sodný. V hmotnostním poměru zaujímá chlór 60 % a sodík 40 %, přesto se sůl skloňuje zejména v souvislosti se sodíkem. Představuje nejbohatší zdroj sodíku v jídelníčku, jedné z životně důležitých anorganických látek.

Oba minerální prvky – jak sodík, tak chlór jsou však pro lidský organismus nezbytné, ačkoliv chlor jen v minimálním množství. Oba musíme dodávat tělu zvenčí prostřednictvím potravy – a také dodáváme, bohužel, mnohem více, než by bylo prospěšné.

V přírodě se sůl vyskytuje jako nerost označovaný halit (je to jen jiný název soli, resp. soli kamenné). Sůl je charakteristická vysokou rozpustností ve vodě, v jednom litru se dá rozpustit téměř 360 gramů soli. V přírodě je hojně rozpuštěna v mořské vodě, ze které se sůl také prostřednictvím odpařování získává.

Mořská a kamenná sůl obsahuje vedle sodíku a chlóru ve stopovém množství také další prospěšné minerální prvky, například vápník, draslík, železo nebo zinek.

Existují tři základní typy soli užívané v jídelníčku:

• kuchyňská (stolní sůl) – většinou doplněná o obsah jódu
• kamenná sůl, např. himalájská sůl nebo jiná sůl z hlubinných horských dolů
• mořská sůl získávaná z mořské nebo jiné slané vody

Jak je sůl prospěšná?

Roztok chloridu sodného je jednou z klíčových iontových složek krve. Účastní se látkové výměny a hospodaření s vodou, v ledvinách se účastní zpětného vstřebávání vody, tím brání ztrátám vody a dehydrataci. Sůl je v těle součástí krevní plazmy, lymfy a dalších tělních tekutin.

Sůl, resp. sodík a chlor se v lidském organismu spoluúčastní udržování rovnováhy tekutin a zažívacích procesů.

• Sodík se řadí mezi důležité elektrolyty, které zajišťují přenos nervových vzruchů nebo správnou funkci svalů. Představuje také stavební část kostí. V tenkém střevě se sodík stará o to, aby se glukóza – sacharid a klíčový zdroj energie pro fungování těla, vstřebávala zpět do oběhu.
• Chlorid najdeme zase v žaludku, kde se v podobě kyseliny chlorovodíkové stará o trávení bílkovin. Udržuje rovnováhu mezi kyselým a zásaditým prostředím v organismu.

Sůl v kuchyni

Pro většinu z nás má sůl podobu slánky, která nechybí snad na žádném kuchyňském stole. Jako slánku máme sůl každý den v ruce. Je opravdu nepostradatelnou ingrediencí většiny připravovaných pokrmů – přesně tak, jak to známe z legendární pohádky Sůl nad zlato.

I špetka soli má svůj význam, resp. právě špetka je tou správnou mírou. Denně bychom totiž měli přijímat opravdu jen pár gramů soli, konkrétně od 2 – 4 gramů. To platí pro dospělé, děti by měli solit ještě méně, malé děti do jednoho roku vůbec. Jejich ledviny totiž nejsou připraveny na zátěž v podobě soli.

Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) by denní příjem soli u dospělého člověka neměl překročit 5 gramů denně, to jsou asi 2 čajové lžičky. Ve vyšším množství sůl přestává být prospěšná, ale naopak začíná škodit.

MUDr. Petr Fráňa, Ph.D. z II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v rozhovoru publikovaném na serveru Vitalia upozornil, že spotřeba soli v Česku několikanásobně překračuje doporučené množství. Každý den do sebe v různých podobách dostaneme přes 16 gramů soli. I kdyby šlo o sůl mořskou, himalájskou nebo alpskou, která ve svém složení nabízí i cenné minerály, pořád je to hodně.

Důvodem je nejenom slánka jako taková, ale struktura jídelníčku a potravin. Sůl ze slánky totiž tvoří pouze asi 15 procent přijaté soli. Téměř tři čtvrtiny celkového množství soli přijímáme prostřednictvím rafinovaných potravin, které jsou plné soli, ačkoliv nemusejí vůbec chutnat slaně (a někteří je ještě dosolují). Sůl dokonce najdeme i ve sladkých potravinách a pokrmech.

Potraviny s nejvyšším obsahem soli

• Největším zdrojem skryté soli jsou instantní pokrmy, sůl se zde navíc často vyskytuje v doprovodu nechvalně proslulého glutamanu sodného.
• Velkým podílem soli jsou typické masné výrobky, uzeniny, ale také některé druhy sýrů.
• Skrytou sůl v hojném množství obsahuje zelenina ve slaných nálevech.

Jak sůl škodí?

Pokud soli nepřijímáme více, než doporučují výživoví odborníci, je prospěšná. Pokud sůl tělo nepotřebuje, jednoduše ji vyloučí prostřednictvím ledvin a moče. Jenže pokud je soli opravdu hodně, ledviny jsou přetížené a tak jednoduše si se solí neporadí. To se odráží v celé řadě zdravotních obtíží, kvůli nim se sůl označuje jako zabiják. Tady je několik z nich.

Onemocnění ledvin

Správná činnost ledvin je podmíněna rovnováhou jednotlivých minerálních prvků uvnitř organismu. Klíčový je poměr sodíku a draslíku. Pokud je sodíku díky příjmu soli příliš, je narušena rovnováha a dřív nebo později ledviny přestanou fungovat tak, jak mají. Výsledkem přemíry soli tak můžou být potíže s ledvinami, které často mívají závažný charakter.

Narušená činnost ledvin se navíc odráží v podobě otoků, které jsou sami o sobě nepříjemným zdravotním problémem.

Vysoký krevní tlak

Nadměrný příjem soli zvyšuje riziko hypertenze. Nejde jenom o samotný krevní tlak, ale i další komplikace, které jsou jeho důsledkem. Jde například o riziko mozkových a kardiovaskulárních příhod, onemocnění srdce a cév.

Obezita

Všichni chceme mít atraktivní štíhlou postavu, většina z nás to však přehání se solí, která nám sny o krásné postavě nebo dokonce hubnutí kazí. Naopak. Vyšší příjem soli zvyšuje dle vědců riziko obezity. Nezřídka ho provází příjem nevhodných potravin, které ke krásné postavě také nepomůžou. Obezita přitom není pouze záležitostí vzhledu, ale zdravotním problémem, který jde ruku v ruce s dalšími zdravotními neduhy.

Osteoporóza

Osteoporóza znamená zkřehnutí kostní tkáně dané jejím odvápněním. Nejde jenom o příjem vápníku, ale také o jeho vstřebávání, které je podmíněno dostatkem vitamínu D. Zatímco vitamín D na vstřebávání vápníku působí příznivě, nadbytek soli má vliv negativní. Podporuje totiž vylučování vápníku ven z těla, a tím potažmo také odvápnění kostí.

Potíže zažívacího systému

Zažívací potíže, například nadýmání může být překvapivě projevem nadbytku soli v organismu.
Vysoký příjem soli se však může odrazit i v mnohem závažnějších potížích zažívacího systému. Hrozí i rakovina žaludku. Přemíra soli zvyšuje i riziko vzniku nejrůznějších zánětů.

Jak omezit solení?

Zbavte se závislosti na soli!

Nadměrný příjem soli snižuje citlivost chuťových buněk. Přestávají vnímat slanou chuť, a tak solíme více a více. Sůl se proto označuje jako droga, slaná chuť má být dokonce návykovější než chuť sladká. Pokud chcete udělat něco pro své zdraví, snažte se zbavit závislosti na soli.

Jak? Nahraďte sůl bylinkami a kořením, které vám nabízejí léčivé účinky i chuťové požitky. Inspirací vám mohou být i naše články o bylinkách:

• Jarní očista je zelená. Chcete vědět, jak na to?
• Babské rady aneb jak na detoxikaci přírodní cestou?
• 3 jarní recepty plné bylinek a květů
• Nejlepší bylinky na hubnutí z jarní přírody
• Bylinky na hubnutí – jak to s nimi je?

3 typy jak méně solit

• Schovejte slánku, nenechávejte ji na kuchyňském stole, anebo ji místo soli naplňte bylinkami a kořením.
• Zkuste vařit bez soli. Pokud budete jídlo solit pouze při konzumaci, nikdy ho neosolíte tolik jako při vaření, po kterém ho stejně ještě dosolujete na stole.
• Snižte příjem potravin s vysokým podílem soli. Naopak zvyšte příjem čerstvých potravin, ovoce a zeleniny, které soli obsahují minimum.