Kyselinová lázeň uvnitř lidského těla. Co všechno ne/víte o žaludku?

Je to tak. Uvnitř lidského těla, takřka ve středu trávicí soustavy, nedaleko od srdce se nachází dutý orgán označovaný jako žaludek. Uvnitř tohoto orgánu je velké množství bezbarvé, avšak silně kyselé tekutiny s obsahem kyseliny chlorovodíkové. Tato kyselinová lázeň má svůj účel, avšak v případě oslabení organismu může být i příčinou nepříjemných obtíží. Víte o tom – nebo ne? Co všechno ještě o žaludku ne/víte?

Kyselina je nutná, ale může také škodit

Žaludeční šťáva obsahuje více než 99 % vody, přesto je silně kyselá. Vedle různých organických a anorganických látek najdeme v jejím složení enzymy štěpící bílkoviny a tuky (pepsinogen) a zejména kyselinu chlorovodíkovou.

Kyselina chlorovodíková v lidském žaludku a její funkce:

• aktivuje tvorbu pepsinu (přeměňuje pepsinogen na pepsin, enzym, který stojí na počátku štěpení bílkovin)
• podílí se na trávení bílkovin
• má dezinfekční a baktericidní působení
• ničí choroboplodné zárodky skryté v potravě
• brání rozkladu některých vitamínů (vstřebávájí se pak v dalších částech trávicí trubice)

VIDEO: Dalších 14 tipů, jak zlepšit trávení. 

Žaludek je vaše druhé Já

Žaludeční šťáva je produktem buněk žaludeční sliznice, které ústí na dno žaludku. Každý den tyto žlázky vyprodukují 1,5 – 2 litry žaludečních šťáv. Sekrece přitom probíhá v průběhu celého dne, nejenom během doby, kdy přijímáme potravu, ale také v době mezi jídly nebo dokonce během spánku. Bazální vylučování žaludečních šťáv, tedy to nezávislé na jídle, je nejvyšší kolem půlnoci.

Konkrétní vyloučené množství a také kyselost žaludečních šťáv závisí samozřejmě především na množství a druhu přijaté potravy, avšak nejenom to. Vylučování žaludečních šťáv je regulováno prostřednictvím hormonu gastrinu, ten se uvolňuje z tzv. G-buněk. Má tedy hormonální původ a souvisí také s psychickými vlivy. K vylučování žaludečních šťáv postačí chuť na jídlo, myšlenky a představy o jídle, avšak podílí se na nich také stres a celkový přístup k životu.

V pojetí starověkých léčitelů v žaludku dokonce sídlila lidská mysl. Přestože se postupně na žaludek začalo pohlížet jako na jakousi chemickou laboratoř, dodnes může každý z nás pociťovat propojení žaludku a mysli. Na stresové situace reagujeme staženým žaludkem. Nedokážeme-li se s něčím vyrovnat, často nám to pak „leží v žaludku“. Některé situace prostě „nedokážeme strávit“. Jak říká jedno přísloví: „žaludek je naše druhé Já.“

Když jsou kyselé šťávy příliš kyselé…

Ve zdravém těle jsou kyseliny a zásady v rovnováze. Pokud je organismus překyselený, je to známkou nerovnováhy a možných zdravotních potíží. Také překyselení žaludku není optimální stav.

Pokud se jedná o dlouhodobý problém, je třeba ho řešit s lékařem.

Prevencí je úprava životosprávy a jídelníčku. Více se dozvíte v našich dalších článcích: Babské rady na bolavý žaludek a Trápí vás pálení žáhy? Víme, co pomůže!

Při krátkodobém překyselení žaludku můžou pomoci některé potraviny (banány, meruňky, citrusy, ovesné vločky), bylinky (vojtěška, petrželka, zázvor, jilm) nebo třeba minerální jíl.

Aby šťávy nenatrávily samotný žaludek

Lidské tělo je dokonale promyšlený systém, ve kterém má i ten nejmenší a nejméně nápadný prvek svoji funkci. V žaludku na jedné straně najdeme kyselé žaludeční šťávy s obsahem kyseliny chlorovodíkové, na druhé straně v žaludku nechybí ani hlen, který zabraňuje kontaktu kyselých šťáv se stěnou žaludku.

Alkalický hlen, který chrání žaludeční stěnu před poškozením žaludečními šťávami a natrávením, se nazývá obecně mucin. Muciny (glykoproteiny) jsou hlavní složkou žaludečního hlenu. V jeho složení je obsažena také voda (70 %), lipidy a fosfolipidy. Ochranný hlen je produktem nesčetných žlázek, které jsou umístěny po celé ploše vnitřní stěny žaludku, na všech jeho miniaturních záhybech. Žaludek (latinsky ventriculus) se skládá z několika vrstev, ta vnitřní je tvořena sliznicí s řasami, kterou pokrývá právě hlen mucin.

Vrstvy žaludku

• Na povrchu žaludku se nachází tzv. seróza či serózní blána tvořená pobřišnicí (peritoneum). Seróza představuje vazivovitý obal žaludku.
• Pod serózní blánou se nachází hladká svalovina – podélná, kruhová a šikmá. Šířka svaloviny je různá v různých oblastech žaludku. Díky svalovině může žaludek vykonávat peristaltické pohyby. Prostřednictvím těchto pohybů posunuje potravu dále v trávicím traktu. Svalovina se také účastní mechanického rozmělnění potravy, které v žaludku probíhá.
• Vnitřní stěna žaludku má podobu jednovrstevného epitelu, hojně prokrvené sliznice, která je složena z podélných řas. Sliznice nese i nespočet trubicovitých žlázek. Sliznice má tmavě červenou barvu, je silná. Její povrch pokrývá vrstva ochranného hlenu, již zmiňovaného mucinu.
• Mezi žaludeční sliznicí a svalovinou leží podslizniční vazivo, které je tvořeno bohatým pletencem cév a nervů. Mezi nimi jsou uloženy i elastická vlákna nebo tukové buňky.

Jak vlastně vypadá žaludek?

Víte, že ptáci mají dva žaludky? Býložravci mají žaludky dokonce čtyři, předžaludky se nazývají bachor, čepec a kniha, poslední, čtvrtý žaludek býložravců se označuje jako slez. To člověku stačí jeden žaludek. Zatímco zmiňovaní býložravci mají složitý vícekomorový žaludek, lidský žaludek je podstatně jednodušší…

Charakteristickým rysem lidského žaludku je jeho tvárnost. Jedná se o plochou, dutou část trávicí trubice proměnlivého tvaru. Žaludek je vlastně jakýmsi svalovitým vakem. Jeho velikost se přizpůsobuje obsahu, tedy tomu, co se do něho dostane. Průměrný žaludek dokáže pojmout 1 až 2 litry potravy. Žaludek dospělého člověka měří asi 25 – 30 cm.

Velikost a tvar žaludku však nezávisí jenom na jeho obsahu, ale také na aktuální poloze těla. U každého jedince je tvar žaludku mírně odlišný, odvíjí se také od tělesné konstituce nebo věku. Nejčastěji má tvar písmene J.

Žaludek u pupku? Kdepak!

Řada lidí se mylně domnívá, že žaludek leží někde v oblasti středu břicha. Ve skutečnosti je však žaludek mnohem výš než pupek, kdo ho lidé často hledají. Žaludek se nachází v horní části dutiny břišní, v levé brániční klenbě.

Přední stěnou se žaludek dotýká jater, bránice a stěny břišní, zezadu sousedí s ledvinou a nadledvinou, slezinou a slinivkou břišní.

Dá se říct, že žaludek se nachází uprostřed travící trubice. Je pokračováním jícnu.

Přechod mezi jícnem a žaludkem nazýváme česlo (cardia). Jedná se o první část žaludku. Následuje vyklenutí – klenba v horní části žaludku, která se nazývá formix. Za ní je tělo žaludku (corpus ventriculi), vrátník (pylorus), malé a velké zakřivení (carvatura minor, carvatura major).

Vrátník představuje výstup žaludku do dvanáctníku (prvního oddílu tenkého střeva), uzavírá se prostřednictvím silného svěrače.

Trávenina z žaludku putuje do dalších částí trávicího traktu…

Zajímá-li vás, jak fungují lidská střeva, podívejte se na náš článek: 80 % imunity je ve střevech. Zaměřte se na střeva, posílíte zdraví!

Přehled použitých zdrojů:

• http://www.cpzp.cz/clanek/3472-0-Hlidejte-si-zaludek.html
• http://www.zaludek.cz/fyziologie/
• http://www.celostnimedicina.cz/vyvazena-strava-pomoc-pri-prekyseleni.htm#ixzz43jGNQGQj

Literatura:

• Lukáš, Karel a kolektiv: Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry. Grada 2005
• Lukáš, Karel; Žák, Aleš a kolektiv: Gastroenterologie a hepatologie, Učebnice. Grada 2007
• Křivánková, Markéta; Hradová, Milena: Somatologie. Učebnice pro střední zdravotnické školy. Grada 2009